Byl jsem teď nějakou chvíli v lese, protože je po úplňku a v tu dobu nesnáším lidi…a prostě jsem chtěl být sám a tak nějak.. Mám fakt dar přitahovat maléry a vyhrocené situace. Asi se z nich mám něco naučit, nebo už konečně přichází karmické tresty za ty věci, co jsem dělal v minulosti.

Jdu si takhle liduprázdným lesem po zarostlém skalním hřebenu a sem tam se mi mezi stromy otevře výhled do těsného údolíčka s klikatou silnicí. Všiml jsem si tam auta v takové trošku nepřirozené parkovací poloze, šikmo u kraje. Trošku jsem popošel mezi stromy, abych situaci viděl z jiného úhlu a za chvíli jsem za autem zahlédl i dřepící postavu.

Holka! Tak dvacet maximálně. Nejdřív jsem myslel, že čurá, ale nějak se dlouho nehýbala. Pár minut jsem ji pozoroval a postupně popocházel o něco blíž, až jsem si byl jistý, že je v těžké depresi. Potichounku jsem se šoural jejím směrem a rozhodoval se, zda ji mám oslovit a nabídnout nějakou pomoc. Trošku jsem se o ni bál, protože nepůsobila moc happy, ale na druhou stranu mě už lidé tolikrát poslali do prdele, že si nabízení nevyžádané pomoci dnes už třikrát rozmyslím.

No, nakonec jsem pochopil, že asi dostala smyk, protože píchla a sjela předkem auta do příkopu. Nic vážného, ale vyjet se s tím nedalo, protože náprava byla až na hraně příkopu a vyměnit kolo v tom místě taky nešlo.

Zkrátka řekl jsem jí “čau” a “chceš pomoct?” Ani jí moc nepřekvapilo, kde jsem se tam vzal. Říkala, že už volala starýmu, ale prý jestli to zvládnu tak klidně a hodila po mě klíčky od auta. Moc nekomunikovala a pořád dřepěla s takovým napůl nepřítomným pohledem a tak jsem se jí ani nesnažil moc rozkecávat.

Mrknul jsem, co má v autě, vytáhl rezervu, zvedák a klíč. Auto jsem několikrát obešel, mrknul se na spodek a do panghejtu. Chtělo to nejdřív nějak podložit to přední kolo, aby se zvedl podvozek ze země. Měl jsem v batohu KA-BAR mačetu, co jí sebou většinou tahám, tak jsem v lese nasekal silnější klacky a poblíž našel pěkný placatý kámen.

Ten jsem v příkopu podložil pod zvedák, abych měl pevnou základnu pro založení zvedáku pod auto. Pak jsem si s tím dobře půl hodiny hrál, vždycky pozvednout auto o pár centimetrů a podložit zvedající se přední kolo větvemi. Pak zase přemístit zvedák na lepší místo a získat dalších pár centimetrů.
Nakonec jsem do auta mohl sednout a opatrně couvnout. Podložené přední kolo vyjelo po svazku větví jako po rampě, takže za chvíli bylo auto “všema čtyřma” na asfaltu. Ještě jsem trošku popojel na místo, kde skládají lesáci pokácené klády, aby bylo auto mimo silnici a někdo do nás nevletěl. Ale stejně, bylo tam liduprázdno a počítám, že tam projede tak jedno dvě auta za den.

Borka už viditelně pookřála, viděla že se nám to snad i podaří vyřešit a tak docela komunikovala. Byla milá, nebyla moc ukecaná a neměla podprsenku, takže měla takové sexy hrbolaté tričko. Když dřepěla vedle mě, tak mi tím směrem občas ujela očka a asi si toho všimla. Naštěstí to přešla jen náznakem úsměvu a radši jsem se začal víc hlídat. Zvedl jsem auto na zvedák, shodil přední kolo a přitáhl si rezervu.

V tu chvíli za zatáčkou zavyl motor a po chviličce za námi zabrzdilo auto. Starej… Zvedla se z dřepu a šla mu vstříc. Setkali se pár metrů za mnou. Byl jsem zády a hleděl jsem si svého. Celá náprava a náboj kola byly od hlíny a tak jsem se to nejdřív snažil očistit, než tam nasadím kolo. Chlapec za mnou mi nepřišel pomoci, dokonce mi ani neřekl dobrý den, tak jsem se taky nepřipomínal.

Bylo mi trapně za všechny. Stáli za mnou, Nejdřív odměřeně šeptali, potichu se vztekal, ale jeho hlas začal nabírat na intenzitě. Za chvíli na ní ječel takovým tím afektovaným hlasem diskotékového plejboje. Zrychlil jsem svoji práci, abych z té nechutné scény co nejdříve vypadl. Za těch pár minut, než jsem nasadil kolo jí řekl aspoň desetkrát, že je totální piča. Tu nadávku všemožně skloňoval a přidával různé přívlastky.

Utahoval jsem šrouby a zatínal zuby. Fakt jsem se držel, abych nevyskočil a neřekl mu důrazně, co si myslím o frajerech, nadávajících svým partnerkám. Bohužel ze zkušenosti taky vím, že zastat se ženy proti jejímu partnerovi málokdy k něčemu vede. Většinou se to naopak všechno zhorší, protože i když se hošík zklidní, většinou si to ta žena odskáče později, až když jsou spolu sami.

A tak jsem dotahoval, v pěsti svíral masivní železný klíč a kousal se do rtu. Jen jsem se modlil, aby na ní nešáhl. Byl jsem s vnitřním vztekem už tak na hraně a pokud by dostala facku, nebo tak něco, asi bych se už neudržel.

Spustil jsem auto ze zvedáku a píchlou gumu položil do otevřeného kufru. Po pár krocích jsem vstoupil mezi ně.

“Hotovo, můžete jet.”

On, hlavu modrou jak krocan vztekem a ona červená se sklopenýma očima. Myslel jsem, že se možná rozpláče.

“Máš štěstí ty pičo! Sedni a jeď za mnou!”

Asi jí chtěl ještě něco říct, ale natáhl jsem ruku a o hrudník mu opřel ten ocelový klíč.

“Tohle si tu nezapomeňte pane.”

Připadalo mi, že až v tu chvíli mě začal vnímat…

“No jo, děkuju.”

Pak hrábl do riflí, vytáhl hrstku bankovek a podal mi stovku. Ty vole stovku…!! Sevřely se mi pěsti, ale víte co, normálně jsem si ji vzal. A s úsměvem jsem i slušně poděkoval. Boreček o 15 – 20 let mladší, voněl jak běhna a mluvil jak trdlo. Pak odpochodoval do svého autíčka, zabouchl dveře a přes volant nás pozoroval.

Natáhl jsem dlaň a podal té holčině její klíče. “A jeď opatrně.”

Mlčela. Vzala si klíče a mlčela. Pomalu se otočila a vydala se k autu. Za chviličku se ale otočila a udělala pár rychlých kroků zpět. Postavila se těsně přede mě a chytla mě za klopy softshelky. Takhle zblízka jsem si uvědomil, jak je oproti mě maličká. Stoupla si na špičky, přitáhla si mě a dala mi pusu. Co pusu, přisála se až nám o sebe trošku cinkly zoubky. No ty bláho! Vlhká, vzteklá a dlouhá pusa. A chutnala..

Ještě před chvílí jsem myslel, že bude brečet, ale teď z blízka jsem cítil, že ty červené tváře a zrychlený dech jsou adrenalin a vztek! Pak řekla “Dík!” a ještě sekundu nebo dvě se mi dívala do očí, než se otočila a definitivně odešla. Boreček byl kupodivu v klidu, nebo mi to tak aspoň připadalo. Za chvíli obě auta odfrčela pryč a já zmizel zpátky v lese.

Ty její oči vidím do teď. Nejdou mi z hlavy a musím na ně myslet. Měla v nich něco.. , ne vztek.. Divokost, to je to správné slovo! Divokost a adrenalin šelmy. Myslím, že kdybych tomu hošíkovi rozmlátil hlavu klíčem, tak by mi ho pomohla i zahrabat…

To byl zas úplněk, kua..

Marek Chlíbek – Dago