Naše prosperita, či dokonce jen prostá existence je naprosto závislá na tělesných schránkách ostatních živých tvorů.
Co jíš? Jíš maso, vajíčka, piješ mléko a výrobky z nich. To všechno byli někdy žijící a cítící tvorové. Není to špatně, protože příroda to tak chce a zařídila to pro nás.

Nejíš maso a připadáš si pro tento svět hodnotnější? Ale i salát, mouka, cukr, ovoce, zelenina. To vše byli a jsou živí tvorové rostlinné říše, kteří pouze hlasitě nekřičí bolestí, pokud je zbavujeme života v procesu přípravy naší potravy. Ale příroda to tak chtěla a zařídila, takže není třeba mít výčitky. Avšak ani není správné ponižovat ty, co jedí maso. Má-li každý život stejnou hodnotu, není vyčítat co a komu.

Jezdíš autem, vlakem, autobusem, létáš letadlem. Při to všem spotřebovávš nějakou frakci surové ropy, která není nic víc, než pozůstatek mnoha živých tvorů, žijících dávno před námi. Že nejedzdíš na naftu a používáš jen kolo a nebo vlastní nohy? Ale chodíš po asfaltu, který je také z ropy, viď?

Z ropy a tedy kdysi žijících tvorů, jsou také všechny plasty, většina zemědělských hnojiv, mnohé léky a spousta základních chemikálií, bez nichž bychom dlouhodobě nepřežili. Je to tak správné a má to tak být.

Čím se zahřeješ, když přijde sníh a je ti zima? Plynem, uhlím, dřevem, bioplynem, částečně elektřinou? I tohle teplo ti zprostředkovali tělesné schránky živých tvorů, kteří tu žili před námi nebo s námi.

Podívej se do zrcadla, podívej se do skříně na své oblečení a módní doplňky. Vše pochází buď z nafty a nebo z rostlin. kdysi živí tvorové se o tebe postarají i tady.
Tvůj dům, tvůj hrad! Odmysli si to, co pochází z živých tvorů a nezbyde téměř nic… Koberce, lina, plastová okna…to vše je z nafty. Nábytek, trámy, parkety, tapety, papír, sádrokarton..to vše je ze dřeva a jeho částí, tedy opět z živých entit.
Sádra, vápno, malta, cement? Vše je z vápence, který není ničím jiným, než částí těl živých bytostí, ulit drobných živočichů, kteří tu žili a umírali dlouho před námi.
Dokone i ten kyslík, co dýcháme ve vzduchu, vytvořil trpělivě a pomaličku někdo živý dlouho před tím, než jsme se tu objevili my.
Vnímáme-li život ne jen jako kulisy naší stupidní civilizace, ale podaří-li se nám aspoň na chviličku spatřit za každým jmenovaným produktem cítícího a žijícího tvorečka, začne nám mnoho věcí zapadat do velkých souvislostí.
Není třeba mít výčitky, nebo křičet na ostatní, že se chovají špatně. Příroda tohle všechno chtěla, nachystala to pro nás a souhrou okolností, kterým říkáme náhody, nás pozvedla vysoko nad ostatní živočišné druhy.

Dostali jsme úkol, dostali jsme možnost…šanci, jak z tohohle všeho vytvořit stabilní a fungující systém pro všechny, jak si aspoň částečně zahrát na přírodu a na “Boha”. Jak jít aspoň částečně v jejich stopách a budovat něco hodnotného pro nás i pro ty malé, pod námi.

Nedaří se nám to. Zatím pozůstatky těch malých jenom využíváme a ty ještě žijící malé a slabší hlavně zneužíváme a vykořisťujeme.

Zneužíváme a vykořisťujeme se dokonce i sami mezi sebou – člověk člověka. Přírodě to nevadí, protože přesně takhle to mělo být. Příroda dává pouze možnosti a šance. Když je nezvedneme a nevyužijeme ve prospěch komplexního celku, dostane brzy šanci zase jiný živočišný druh. Tak to chodí.

Nás je na světě už strašně moc a brzy se možná staneme jen něčím, materiálem, který ti, co přijdou po nás budou zase jen těžit.

A je to asi dobře…

Marek Chlíbek – Dago