Jednou to přijde. Jednou bude život na zemi příliš nebezpečný. Bude nás tu moc a budeme válčit. Nebude co jíst, vypuknou nemoci a bohatí budou ještě víc zotročovat ty chudé. Země se tomu všemu vzbouří. Otevře své nitro, rozpohybuje oceány a nechá vyrůst bouřky. Bude to její horečný boj proti nám, jako když tělo bojuje s infekcí.
Tohle lidstvo donutí urychlit odchod na jinou planetu. Kolonizujeme Mars, Venuši nebo možná jen pár nějakých asteroidů. Určitě vzniknou i umělé ostrovy, plující vesmírem.

A aby lidstvo přežilo, začne se evakuovat do těchto nových domovů. Veškeré finance a dostupné síly všech ekonomik se napřou ke stejnému cíli. Panický strach donutí lidi zefektivnit současné technologie a vyvinout mnohé nové. Pak začne postupný přesun lidí z naší poškozené, rebelující planety.

Nejdříve odletí ti nejdůležitější. Politici a finanční elity. Pak důležití vědci, boháči, co si mohou zakoupit přední místa, umělci, veřejně známé osobnosti, sportovci, odborníci svých profesí, náboženské a morální elity všech možných i nemožných směrů. Nezapomene se ani na zástupce všech ras, jaxi pro všeobecnou pestrost v nové domovině.

Také odletí spousty mladých žen, aby měli ti vyvolení s kým souložit a zástupy zdravých mužů, aby měl na elity kdo otročit. No a samozřejmě i všichni úředníci, aby měl kdo vdechnout novému domovu pevný řád. Jasně, že se vezmou i děti všech zmiňovaných skupin, protože jinak by se riskovaly nepokoje a taky kdo by na elity otročil za pár let, až se jejich rodiče udřou.

Jo, ještě co se starými lidmi? No… , to se pak ještě aktuálně nějak dořeší..

Nakonec odstartuje poslední kosmický koráb a odletí všichni. Nebo skoro všichni.. Asi tady zůstane pár individuí, co neodletí za trest. Co zde zůstanou zapomenutí a ponecháni svému osudu.

Jo a určitě taky neodletím já.. 🙂 Tedy, ne že by to bylo nějak podstatné, ale těším se na to finále. Až budou skoro všichni pryč a se mnou tu třeba zůstane možná pár stejně postižených blbečků a divoženek, které by to v těch nových domovech stejně ani nebavilo.

Uděláme “pa pa, la la” poslední raketě a pak nasbíráme trochu dřeva na první poradní oheň. U něj si pak v klidu řekneme, co a jak dál, do čeho se pustit, abychom tu Zemi zase začali dávat pomalinku znovu dohromady.

Fakt se na to těším. Usínat unavený z činorodé práce a ne vycucaný ze stresu. Každé ráno se probouzet s jasnými cíli a večer usínat s pocitem, že jsme to spolu zase o kousíček posunuli k lepšímu. Kluci by si vážili svých žen, vonících kouřem a domácím chlebem. Děvčata by věděla, že když se kluk opravdu zamiluje, postaví jim chatu a když přijde miminko, s radostí přistaví další pokoj.

Sakra řekněte taky, že tu někdo zůstanete se mnou 🙂 Že to prostě zkusíme, i když to tu po těch lidech bude asi ještě dlouho dost na pi*u.. Doufám, že se nás bude ze začátku aspoň k tomu ohni!

Jej, to by byl super svět 🙂 Zlej a drsnej, ale s pár lidma, pro který to má i tak cenu.

Byl bych tak šťastný, že bych snad začal i …no, pít alkohol asi ani tak ne… , ale aspoň bych třeba občas kouřil kouřil trochu té “pojebané” trávy, jo? 🙂 Slibuji!

Marek Chlíbek – Dago

(Tenhle článeček je hlavně velká legrace. Už dlouho jsem měl ale nějaké nutkání něco podobného napsat 🙂 Tak snad jsem tím nikoho neurazil 🙂 )