Psal mi v noci kamarád z daleka. Hodně z daleka.. Prý chtěl také změnit život, odhodit špatné zvyky, napravit staré křivdy a stát se, nevím…lepším? Možná jen klidnějším a méně zlým. To pro začátek úplně stačí.

Začal u sebe, s pokorou a na drobnostech. Do nikoho se “nesral”, nepoučoval a neradil, nekritizoval. Jen zbořil svůj starý svět a začal si kolem sebe budovat jiný. Pomaličku, kostičku po kostičce. Něco blízkého, hezkého, prostě mikro svět ve kterém by se mu líbilo žít.

Začal znovu budovat také sebe. Omezoval negace a snažil se být lepším člověkem. Ne pro pózu a vnější pochvaly, ale jen pro sebe, pro svůj vnitřní pocit a radost z jednoduchosti hezkého života.

Zlo si k němu znovu našlo cestu. Nestýkal se už tolik s předchozími přáteli, nenavštěvoval tolik dříve oblíbená místa. A přišly pomluvy… Velké negace a velká kritika. Jeho změna byla odsuzována, dobré skutky haněny a slabosti zveličovány.

On nikoho nepoučoval ani nesváděl na svou novou cestu. Tiše budoval svůj nový malý svět a stavěl své nové nitro. Přesto byl za to kritizován, srážen k zemi a pomlouván. Ne do očí, ale po straně, lidmi, které již vídal méně a v místech, kam již nechodil.

Nerozuměl tomu a moc ho to bolelo. Proč mu lidé tolik ubližují? Proč až teď? Nerozuměl tomu a tak mi psal. Rozhozený, smutný a osamělý…

Ach přírodo..jak starý je tohle příběh!

Lidé občas chtějí být dobří, slušní, neubližovat tolik druhým. Prostě chtějí se naučit mít rádi ty druhé a mít rádi sebe. Chtějí dávat dobro a dostávat dobro. Jenže přijde zlo! Pomluvy a negace. Je to tak skoro vždycky, je to přírodní zákon, který se v počátku musí uplatnit.

“Vydáš-li se cestou za světlem a staneš-li se světlem, bude na tebe útočit spousta havěti. Tvorové, žijící v temnotě a uvyklí na pohodlnost temnoty k tobě budou v začátcích zlí, nefér a suroví. Světlo, kterému jsou vystavení tváří v tvář, je totiž nesnesitelně bolí!”

A tehdy je třeba vytrvat. Být slušný a klidný bez ohledu na to, co se vrací. Začneš-li se zlu bránit zlem, vrátíš se znovu tam, odkud jsi chtěl utéci.

Marek Chlíbek – Dago

= = = = =

Jedna z cest, jak jít životem, říká: „Nekritizuj slova ostatních, nikdy neznáš všechny okolnosti, proč ty slova zazněly“. „Mlčeti zlato“ je moudrá cesta, nicméně vyřčený názor se stane veřejným majetkem, se kterým se má pracovat. Mnoho slov lze přejít mlčením. Velí-li však vlastní nitro, je správné nahlas souhlasit či oponovat. Reakce původce je mnohdy pravdivější, než jeho původní myšlenka.

Názorový střet má pro svět obrovskou hodnotu i když může přinést nepřátelství. Lidé, které naštvete totiž přitahují pozornost na to, jací opravdu jste. Ne obsahem zlých slov, ale svou jízlivostí nebo vztekem.
Nestranní lidé pak vnímají vás i je a utvoří si komplexní názor, „padni komu padni..“