Hlavně se nebrat moc vážně :-)
17. 05. 2016 | Rubrika: Myšlenky... | Autor: Marek Chlíbek
Jednou v létě, uprostřed lesa, usedl jsem do meditační pozice. Hluboce zadumán, s otevřenou myslí a zavřenýma očima, pozoroval jsem myšlenky tak, jak přicházely. Dlouhé desítky minut, bez pohybu, jen s hlubokým dechem.
Klidné mystérium okamžiku narušil po čase pocit cizí přítomnosti. Lehce jsem pozvedl skloněnou hlavu a pootevřel oči. Nedaleko mě stála ona. Klidná, vzpřímená a bez známky strachu, s vědoucím pohledem ve svých očkách. Maličká černá veverka…
Prosté dítě přírody, zasažené hloubkou mého soustředění natolik, že v pocitu souznění mělo dlaně svých pacek spojené do mystického pozdravu. Paprsky sluce pronikaly přes větve stromů a oba nás halil prstenec rozptýleného světla.
Hluboce dojat touto scénou, též jsem spojil dlaně před hrudníkem, a pokynutím hlavy jí pozdrav opětoval. Dvě duše, dvě děti přírody, zdravící se v pustině.
Za pár sekund mé oči znovu přivykly světlu a do zjitřelé mysli se vrátila realita.
Veverka si mě jen nevšimla, když před okamžikem seběhla se stromu. Teď štronzo čekala co udělám, a v tlapkách si držela oříšek…
Marek Chlíbek – Dago