Mám kamaráda z mládí. Silný muž a bojovník, který dlouho věděl, kam na světě patří. Hodně toho dokázal a měl být na co hrdý. Před pár roky jsem se s ním opět potkal a vyprávěli jsme si. Nebo spíš on hodně mluvil a já tiše poslouchal – tak to mám s mnoha lidmi, kteří se mi svěřují.

Mluvil o těžkých věcech a v sestupné spirále postupně odkrýval své nitro. Vlastně to bylo všechno moc jednoduché. Připadal si sám a necítil se vůbec šťastný. Řešil to alkoholem, prostitutkami a potácením se mezi ataky deprese. Vlastně tuctový příběh i mnoha jiných, kdybych mockrát nepoznal, že z blízka nic není tuctové a vždy jde o člověka.

Bavili jsme se i o magii, v kterou nikdy nevěřil. Ted se suše ptal, jestli mu může pomoci. Vlastně ani nehledal pomoc – na to byl příliš hrdý, spíš jen radu kam dál a jestli vůbec dál jít.

Nedával jsem mu ani špetku naděje. Řeči o naději jsou příliš levné, i když v knížkách a ve filmech se vyjímají dobře. Nabídl jsem, že mu stvořím bytost. Jeho soukromého elementála, který mu poradí kde hledat štěstí a po čase se sám rozplyne.

Přítel se smál a plácal mě do stehna, až jsem si byl jistý zítřejší modřinou. Ale magické čarování ho bavilo. Pil vínko, tvářil se tajemně a při svitu svíčky pobaveně opakoval tvořivé formule. Legrační středověk v bytečku uprostřed spícího velkoměsta. Rozloučili jsme se a byl jsem rád, že mě vyprovází s dobrou náladou.

Po pár dnech mi volal. Pobaveně a s nadhledem. Jen jakoby mimochodem sdělil, že někdo nebo něco přichází ve snech, pozoruje ho a říká věci, kterým nerozumí. Uklidnil jsem ho s tím, ať tomu dá čas, že to může být jen vzbouřená mysl na základě našeho přátelského večera.

Nicméně stalo se to. V dalších dnech už získal jistotu, že je to tvor, který k němu smysluplně promlouvá. Časem jej začal očekávat, rozumět sdělením a začal mu i věřit. Jen jsem se ujistil, zda chápe, že tvor je jen sluha, bytost stvořená k pomoci, bytost bez vlastních emocí a inteligence, jen se schopností ukázat směr nebo popostrčit zásadní radou. Rozuměl, prý…

Pak mi volal vzrušeně, že dostal radu, ať jsi jde vsadit hazardní hru. To mu prý přivede do cesty štěstí a zásadně to obrátí směr jeho života. A tak vybral šedesát tisíc – celou svou hotovost a pochlubil se mi, že vyráží udělat velkou ránu.

Dost mi vyschlo v krku, protože tohle jsem nechtěl a nikdy jsem nezažil příchod štěstí z hazardu. Moje obavy se od něj odrážely jako kapky vody od mastného plechu. Byl si jistý…prý.

Hodil jsem to za hlavu a pár týdnů o něm neslyšel, než se zase ozval. Navštívil sázkovou kancelář a jako člověk hazardem nepolíbený, neměl potuchy kam své malé jmění vrazit, aby mu to vyneslo jmění velké.

Se slečnou za pultíkem probírali snad hodinu všechny možnosti a šance, které svět hazardu nabízí. Přemýšleli, nasmáli se a nakonec vsadil. Všechno..
Nevyhrál nic. Peníze byly pryč…jak jinak.

Lidský svět je divný svět a štěstí je obsah, který můžeme najít v různých obalech. Kamarád přišel o peníze, ale kontaktovala ho ta slečna z kanceláře, která cítila lítost a účast nad jeho osudem. Zaujal jí jeho charizmatický klukovský smích, malování vzdušných zámků, co podnikne s výhrou i celkově nová chuť do života po předchozí psychické agónii.

Začali spolu chodit, za rok se vzali a byli šťastní. Pak se jim narodila dcerka a byli ještě šťastnější. Těšil jsem se z jejich obyčejného štěstí o kterém mi dali vědět.

Ukončil jsem životní cyklus elementála, jeho energii vrátil přírodě a cítil se také v klidu. Jsou to všechno malé zoubky v obrovském soukolí světa. Bezvýznamné, když se díváš z dálky. Důležité, když jsi velmi blízko. A znovu šel den za dnem v tiché hlubině věčného času.

Před pár dny mi napsala jeho žena. Tajně a s hrůzou mezi řádky. Mají zdravou holčičku a druhé mimčo na cestě. Jen mezi nimi to nějak skřípe. Zase chodí do hospody.

Z láskyplného vztahu zbyli jen dva osamělí lidé. Když chce ona o tom mluvit, vyčte jí, že není šťastný, neví zas kam dál a že kvůli ní přišel o peníze…
Ach jo lidi, proč mi to děláte? Proč si ubližujete, když nemusíte?

Věř nebo nevěř v kouzla, štěstí je vždycky v mysli!

Buď šťastný být chceš, nebo nechceš..

Marek Chlíbek – Dago

Moje videa o taktice přežití v krizových podmínkách:

https://www.youtube.com/user/MAREKCHLIBEK/videos