Lesní moudrost válečníka
12. 10. 2014 | Rubrika: Dago | 5 Komentářu | Autor: Marek Chlíbek - Dago
Ten, kdo má na výcviku nejdražší vybavení, vleze s ním do bláta jako jeden z posledních.
Ten, kdo má největší svaly, zachová se v osudové bitce jako zbabělec, protože ho život nenaučil prohrávat.
Ten, kdo ti nejvíc pochlebuje, chová k tobě většinou největší závist.
Ten, kdo od začátku nejvíc flirtuje se ženami, nebude váhat je zradit, když se stanou přítěží kvůli vyčerpání nebo zranění.
Ten, kdo často a nejvíc jí, bude brzy největší přítěž a zdroj problémů.
Alkohol zbavuje lidi zábran a donutí je mluvit záblesky pravdy. Stačí jen zůstat střízlivý a tiše poslouchat.
Nejhodnotnější členové týmu se po vykonání určené práce ptají „co mám dělat dál?“. Čas odpočinku je jim třeba určit a trvat na jeho dodržení. U jedinců zneužívajících sílu týmu je to přesně naopak.
Lidské chování a názory jsou jen skořápka, která praskne brzy po tom, co si jedinec uvědomí, že ho nikdo nevidí, nebo že ho za jeho chování nemůže nikdo potrestat. Pak se projeví charakter, a ten je někdy velkým zklamáním.
Od jedince zatlačeného „do kouta“ očekávej jen to nejhorší. Bude lhát, krást a ubližovat, jen aby přežil. Neodsuzuj za to nikoho, jen s tím předem kalkuluj.
Kdo se rozdělí o své jídlo, vodu, své oblečení nebo své vybavení s někým kdo se vlastní vinou dostal do problémů, ačkoliv měl stejné výchozí podmínky, je často jen skrytě zneužívaný osel. Ve skupině se vždycky najde někdo, kdo předem počítá s tím, že ho ostatní nenechají padnout. V krizi ale nakonec přichází chvíle, kdy na chvíli musí začít platit zákon „každý sám za sebe“.
Při hádce v týmu nikdy neuhni před hrozbou zbraní. Zůstaň klidný, mluv pomalu a trvej na svém stanovisku. Devadesát devět procent případů je to jen afektovaná póza nebo kalkul s tvým strachem. Kdo tě chce opravdu zabít, neudělá to většinou před očima ostatních, ale zezadu v lese.
Nikdy neodmítej sex, který ti nabídla žena v krizi. Většinou o tom dlouho přemýšlela a pro nabídku má své velmi hluboké důvody. Mimo civilizaci je sex projev důvěry, touha po krátkém pocitu ochrany a jedna z mála skutečně funkčních antistresových činností. Jeho odmítnutím může vzplanout nenávist, nebo dojde k totálnímu zničení ženské sebeúcty. Sex v situacích životní nejistoty tváří v tvář drsné přírodě a osudu má zcela jinou hodnotu než konzumní nevěra v podmínkách civilizace.
A hlavně, nikdy se nezatěžuj omíláním myšlenek o věcech, které již nemůžeš změnit!
Toť moje „lesní moudrost“.
Marek Chlíbek – Dago
Zdravím. Souhlasím s paní Liběnou a přidám něco o té moudrosti. Pokud chceme znát odpovědi na otázky, které nás trápí, je potřeba jít do lesa. Co nejdál od civilizace. Nespěchat. Hodinky a mobil necháme doma, nesmí nás tížit čas. Jdeme bez konkrétního cíle. A pak si můžem třeba sednout na pařez a jen tak přemýšlet. Bez konkrétního úmyslu. Otázky, kterýma se trápíme, se začnou samy ozývat. A v tom nejhlubším lese najednou přijdou odpovědi. Hlavně netlačte na pilu. Řešili jsme s kamarádama, jestli nám napovídá duch krajiny, déva stromu, nebo nás les na principu rezonance hodí do jakési meditační hladiny, ze které se napojujem na informační pole kolem nás. Je to v podstatě jedno, důležitý je výsledek. Poustevníci taky v minulosti patřili k autoritám a lidi k nim chodili pro rady.
Tento článek je pro mně velmi zajímavý a přiznám se, že si na všechno nemohu udělat hned kompletní názor. Tedy nad tím budu přemýšlet. Je to pro mě inspirativní, ostatně jako většina zdejších článků.
Skutečně obdivuji názory, obsahující moudrost a též hluboké znalosti. V tomto ohledu ani tak moc nezaleží na věku. Jsou lidé v důchodu, kteří v sobě příliš moudrosti nemají a naopak.
Marek Chlíbek má bezesporu mnoho zkušenností (až si říkám, co jsem celý život dělal, že jsem asi trochu zaspal dobu :)).
S chováním lidí ve vypjaté situaci bych výše uvedenému věřil v plné míře. Zažil jsem „výlet“ s kamarádem, který mě přemluvil, abych ho vzal do lesa v trochu drsnějším stylu. Po celodením pochodu se pokoušel o vzpouru 🙂 a když pak měl lehounké zranění na noze (neomezující ho v pohybu) propadl panice, chtěl volat strýčkovy, aby ho přijel zachránit atd. Nevím co k tomu dodat… ale nepochybuji o tom, že kdyby měl ještě ke všemu hlad, tak bych se možná ráno probudil s ohlodanou nohou 😀
S poděkováním za pěkný článek
David
Pane Marku, dnes mi od Vás z eshopu přišla kniha Ve světě snů od Edgara Cayceho, a žlutý lísteček s úžasným poselstvím; je tam také uveden Váš (tento) web, tak jsem se „jukla“-tedy jsem tu v podstatě „náhodou“, a klobouk dolů, mladý muži. Podle snímku soudím, že jste tak ve věku mé dcery , ta je rok 1978; Vaše moudrost je obdivuhodná. Od svého útlého věku stále hledám odpovědi na otázky, které provázejí stezku poznání, jsem upřímně hledající a proto ke mně odpovědi přicházejí, asi dle výroku…“tlucte, a bude Vám otevřeno“…. Vaše poznávání jde jistě jinou cestičkou a přes jiné překážky, leč ta meta bude podobná: poznej sebe a poznáš Boha. Skutečně, je to tak, realitu si každý stváří sám, co vyšle, to dostane, a Vyšší zákony jsou spravedlivé. Děkuji za to, že jsem nahlédla do cípku Vaší dušičky, s úctou Liběna Vachtová
Zdravím Vás Liběno, neznáte to náhodou ve Vojňičkách? 🙂
S pozdravem David
Dobrý den Davide, ve Vojničkách jsem nikdy nebyla, ač jsem kdysi bydlela v Lounech a trochu projela okolí. Byl pro Váš dotaz nějaký zvláštní důvod ?
Pokud ano, klidně mi jej napište přímo do emailu: vachtova.libena@seznam.cz
S pozdravem Liběna Vachtová