Chodíme po světě den za dnem
28. 09. 2016 | Rubrika: Dago | 3 Komentářu
Žití jsme vyměnili za plnění povinností, osobní cíle za boj o současný stav.
Vulgarity oceňujeme jako projevy odvahy a osobní svobody.
Cestu k rodinnému štěstí nám diktují rozvedené psycholožky.
Nedorozumění za nás gradují psychopatičtí právníci a přetížení soudci.
Ve stravě věříme vlastnímu tělu méně než tendenčním radám výživových poradců.
Mírně obézní kouči osobního rozvoje nás strkají do dveří, které často nikam nevedou.
O nemoci těla se nám starají lékaři kuřáci a alkoholici.
Tajemství síly přírody degradujeme na slepou důvěru v taky-šamany a taky-léčitele.
Vyhazujeme peníze za ukřičené kurzy, kde učí davy jednotlivců jak se uklidnit, umět mlčet a být chvíli sám.
Utíkáme sami před sebou a vkládáme se do bezcitných rukou jiných.
Napadáme víru ostatních, protože sami neumíme vyjádřit, kdo vlastně jsme.
.
Jeden týden v lese a začneš si klást otázky.
Jeden měsíc v lese a začneš se uzdravovat.
Jeden rok v lese a ztratíš důvod se vracet.
Moje videa o taktice přežití v krizových podmínkách:
https://www.youtube.com/user/MAREKCHLIBEK/videos
Tak v čase,
tak v prostoru,
tak v síle a v hlase,
tak ve svém vnitřním netvoru.
Tak žijeme život v strachu,
tak žijeme to co není,
tak žijeme v prachu,
tak žijeme snění.
Však život není,
však život je sen,
však život je snění,
však život je běžný den.
Tak pojď, najdi v sobě chtění,
tak pojď a šiř svůj klid,
tak pojď, to zalíbení
v tobě má tvůj lid.
kokot
…nadhera…vdaka…