Dar – akt obdarování – je jedna z nejkladnějších mezilidských interakcí. Často víc získáme tím, že někoho obdarujeme než, když dar přijmeme. Zní to sice jako trapná fráze z levných knih o mystice, tím spíš, že západně smýšlející lidé raději berou – jsou obdarováváni, než dávají.

Asi nejkrásnější vysvětlení, proč je lepší obdarovat než dar přijmout, jsem slyšel od kolegy před pár lety na psychotestech u jedné firmy. Byla v nich otázka „Co byste podnikl, kdybyste dostal možnost… vrátit se na jeden den do věku svých šestnácti let“.

Všichni vymýšleli různá rádoby moudra, jen on v odpověď napsal prostou větu: „Daroval bych tu možnost/ten den své ženě.“

Později s námi firemní psycholog pocházel ty papíry, ptal se na různé doplňující otázky. Najednou zvedne oči ke kolegovi a říká: „Vy fakt netoužíte po jednom dni mládí, nebo to byla jen pozérská odpověď? Ale upřímně!“

Kolega na to:

„Když upřímně, tak upřímně doktůrku. V šestnácti mě rodiče doma nechtěli. Byl jsem na vojenském učilišti, kde jsem měl pořád hlad. Každý den mě tam ponižovali nebo mlátili a po nocích jsem musel kouřit ču*áky mazákům! Je to období, kam bych se fakt nerad vracel…  Kdybych ten den věnoval své ženě, tak s ní zalezu do postele a dvacet čtyři hodin budu píchat mladou srnečku na všechny způsoby!!“

Někdy opravdu získáte víc, když darujete!

Marek Chlíbek – Dago